A je to venku! Poslali jsme do světa nový responzivní web. Možná si řeknete: "Firma, co dělá webdesign, si redesignovala své stránky, co je na tom?" Ale znáte to pořekadlo: "Kovářova kobyla chodí bosa?" Tak přesně takhle "neobutě" potápěl starý web naše podnikání. Po osmi letech fungování dost pokulhával a bylo na něm vidět, že neví, proč vlastně ještě běží.
Zasvěcení poznávají náš starý web.
Už nám to neklapalo
Pojďme si shrnout důvody, proč jsme se tuhle starou kobylu rozhodli vyměnit. Web byl po letech plný nesmyslné slovní změti, která postrádala jasnost a smysluplnost. Zejména proto, že se firma za posledních pár let rozvinula a obsah webových stránek přestal být konzistentní s tím, co dnes opravdu děláme. A to, že zákazník jednoznačně na první pohled nepoznal, co u nás může poptat, byl opravdový průšvih. I proto přicházely poptávky na práci, které jsme se už dávno nevěnovali. Celá prezentace tak působila nesrozumitelně a bila do očí svou zastaralostí.
Co na to uchazeči o práci
A na stejný kámen úrazu naráželi i ti, kteří k nám zabloudili do sekce kariéry. I když jsme do inzerátu napsali vše, co by normálně přilákalo tucty programátorů, nikdo se na naše volné pozice nehrnul. Zkrátka ho naše webová prezentace dokonale odradila. A nedivíme se. Spíše obdivujeme ty, kteří mávnutím ruky přešli zastaralý design a dostali se k našim referencím, kde jsme je mohli přesvědčit aktuálními výsledky naší práce.
Ale dost o starém webu
Jsou to dva roky, kdy jsme se pustili do první verze redesignu. Tehdy se začaly rýsovat náznaky informační struktury, řešil se funkční design a vznikly první texty a wireframy. Ale během posledních dvou let se firma neustále rozvíjela a některá tehdejší rozhodnutí se do konečného výsledku vůbec nepromítla.
Šlo zejména o texty. Ty se postupně měnily s vývojem a strategií firmy. Hledali jsme vhodné formulace pro výhody našich hotových produktů, ale i specifikaci práce na agilních projektech. Podařilo se nám vypíchnout to podstatné a vystihnout to, co se od naší práce může čekat. Podrobně jsme se rozepsali u informačních systémů, kde si můžete přečíst i případovou studii CRM systému na zakázku pro výrobní firmu. Zaměřili jsme se na snadnou ovladatelnost celého webu, která jde ruku v ruce s porozuměním textů.
Posuďte sami, jak moc se liší původní návrhy od dnešní podoby webu.
Dnes přesně víme kolik odpracovaných hodin, koleček od kávových hrnečků na stole, porad a konzultací nás celá tvorba webu stála. A samozřejmě jsme si dali dohromady i finanční bilanci celého projektu.
Díky přesnému vykazování práce můžeme říci, kolik času nám každá část projektu zabrala.
Jak jsme se s tím poprali
Potvrdili jsme si, že samotná příprava webu zabere více času než jeho tvorba. Nejvíce času ukousl návrh webu a wireframů a tvorba textů se strategií obsahu. Tenhle závěr úzce souvisí se záměrem vyhranit se mezi silnou konkurencí a vyzdvihnout svou jedinečnost.
Konečný čas, který jsme investovali do našeho webu, by se dal finálně sečíst do 603 hodin intenzivní práce. Nutno podotknout, že jsme si všechny práce od návrhu, uživatelského testování, programování až po strategii obsahu webu včetně SEO a copywritingu dělali sami. Proto se konečná částka vyšvihla na sumu blížící se mnohem složitějšímu a propracovanějšímu projektu.
Čísla platí při průměru 3 kávy na osobu/den a při finanční bilanci 800 Kč/h.
Co už teď přinesl nový web našemu podnikání:
- Poptávky toho, co opravdu umíme, tedy návrhů a tvorby webů a webových aplikací.
- Obrovskou odezvu programátorů na sekci kariéry, která výborně funguje i bez výrazné podpory reklamy.
- Zlepšení prezentace informací o naší práci.
- Nápady na nové projekty: Jak je to možné?
- Zlepšení nálady v týmu, když jsme se na nový web všichni těšili.
A závěrem? Teď už víme, že všechny hodiny strávené nad společným záměrem vytvořit funkční a strategický web nám dávají smysl. Na to, zda tahle práce přinesla správnou informační hodnotu našim klientům, si budeme muset ještě počkat. Ale už teď víme, že na sobě budeme neustále pracovat, protože webdesign pro nás není jen práce, ale hlavně vášeň a zábava.
